Archiv článků z hlavní stránky pro rok 2012

Bohužel i jedna smutná zpráva...,

Ze světa živých odešel jeden z blízkých přátel George Harrisona, jeho učitel hry na sitár a propagátor indické hudby v západním světě, Ravi Shankar. Stalo se tak 11.prosince v San Diegu. Za svým přítelem Harrisonem odešel ve věku 92 let. V hudbě se proslavily také jeho dcery Anoushka, která hraje rovněž na sitár, a zpěvačka Norah Jones, držitelka Grammy.

***

The Backwards trochu jinak a v novém

28. Listopadu dostali pražští, pravověrní „Beatlemaniaci“ hezký před-mikulášský dárek v podobě odehraného koncertu slovenských „The Backwards“, kteří vystoupili se svým koncertem v divadle „Palace“ na Václavském náměstí, kde pravidelně, minimálně jednou ročně hostují.

Nutno však poznamenat, že koncert proběhl dle zcela nového scénáře, ve kterém zazněly skladby, které před tím The Backwards zde nehráli a celková programová náplň byla pojata zcela nově.Pravidelní fanoušci The Backwards, potažmo fandové beatlesácké muziky znají a oceňují kvalitu této skupiny už několik let, a tak nebudu nosit dříví do lesa konstatováním jak dobré a kvalitní vystoupení to opět samozřejmě bylo. Všimnu si však nově postavené dramaturgie celého vystoupení, které bylo na rozdíl od jejich předcházejících koncertů v tomto divadle postaveno, jako kompletní procházka tvorbou slavných The Beatles, avšak v přesném časovém sledu tak, jak tvorba slavných Brouků a jimi vydávaná alba vznikala, společně ruku v ruce se vzhledem jednotlivých členů skupiny a proměny image muzikantů, tak jak ji čas měnil.

Je tedy jasné, že na začátku vystoupení nemohli chybět první singly Beatles, jako „Love Me Do, Please, Please Me, From Me To You, She Loves You, I Want To Hold Your Hand“ a další. Po první půlhodince však přichází viditelný zlom v repertoáru a začínají znít písně, které The Beatles nikdy už pak dál živě nezahráli. V tomto druhém bloku nechybí doslova kultovní nahrávky z alb „Rubber Soul a Revolver". Ve chvíli, kdy zazněla písnička „Driver My Car, Day Tripper, Taxman, Yellow Submarine, Nowhere Man, Got To Get You Into My Life“ a mnoho dalších z let 1965 až 1966 je už mnohým v sále jasné, proč jsou na podiu také dvoje různé klávesy, za nimiž v první třetině koncertu nikdo nestál, a u mnohých návštěvníků vyvolávaly tyto nástroje mnohé dohady. V druhé třetině však k nim přistupují, jak František Suchanský (alias George), tak i Dalibor Štroncer (alias John), a tyto obsluhují společně se svými kytarami. Přivřeme li při poslechu oči a soustředíme se na mnohokrát vyposlouchané skladby z originálních desek The Beatles zjistíme, že mnoho neidentifikovatelných zvuků, či speciální barvy kytar a občasné dechové nástroje zde slyšíme zcela identicky také, a to stále a pouze v čtyřech muzikantech, bez jakýchkoliv přídavných sekcí, nepočítaje kamaráda skupiny mlátícího do rytmu tamburínou za stěnou zesilovačů a stojanů. A jestli mi nevěříte tak poslouchejte....

PAUL MC CARTNEY GEORGE HARRISON JOHN LENNON RINGO STARR
Miroslav Džunko František Suchanský Dalibor Štroncer Daniel Škorvaga

Náhle je v sále totální tma a ticho a návštěvník tuší, že začíná třetí a poslední beatlesácká třetina společné kariéry skupiny. Podium jen prořízne světelný kotouč boďáku a označí místo, kde za klávesy zasedá John Lennon (Dalibor Štroncer), ve svých bílých šatech, bílých teniskách a dlouhých vlasech ve kterých se zrcadlí populární „Lennonky“. Po krátkém vzpomínkově pietním proslovu se rozezní slavná „Imagine“ jen s doprovodem piána. Na podium přicházejí členové skupiny Beatles z květinkového období roku 1967 a znějí skladby především z alb „Abbey Road a Let It Be“. Aby preciznost byla opravdu dokonalá, na skladbu „While My Guitar Gently Weeps“ vypomáhá svoji hrou další hudebník- Eric Clapton, v našem případě Josef Mansfeld z pražské skupiny „The Bugles“ obsluhující akustickou kytaru. Kvality tohoto muzikanta (mimochodem klubáka) budete moci hodnotit už 7. prosince na 19. Celorepublikovém Setkání Beatlemaniaků v Říčanech. Jako vždy se koncert neobešel bez dvojnásobné vytleskávačky a dvojího přídavku, ve kterém nechyběla Johnova „Happy Xmas“. Diváci zpívají, přídavky končí a Backwards odcházejí. Kdo nebyl - chybyl, stejně jako chybyl Dalibor Štroncer, který chtěl udělat promo na 19.Setkání klubáků a spletl při tom datum konání, ale už teď je mu za ten hezký večer vše odpuštěno!

***

8.11.2012. MEKY VYPRODAL O2 ARENU!

Velký koncert Mekyho Žbirky společně s Olomouckým symfonickým orchestrem a svými hosty lehce naplnil pražskou Arenu. Program začal beatlesáckými songy v provedení slovenských The Backwards. Mekky opět všem dokázal, že patří ke špičce současného popu a vyprodaná hala byla toho nejlepším důkazem. Průřez veškeré Žbirkovy tvorby nabídl hity z nichž mnohé už doslova zlidověly. Pro náš klub je ale nejdůležitější, že jeho vztah k beatlesácké muzice byl také pevně zakotven ve scénáři jeho programu, ve kterém mu dělala předskokana nejlepší beatle-revivalová skupina na světě, klubem mnohokrát prověření The Backwards! Tedy koncert začal beatlesáckou muzikou a kromě přídavků i beatlesáckou muzikou končil v podobě Mekkyho prezentace skladeb "Hey Jude a All You Need Is Love", které si vystřihl i s doprovodem velkého orchestru. Koncertní oslava Mekkyho kulatin byla grandiózní událostí pro všechny příznivce kvalitního, domácího popu, neb Miroslav Žbirka je Čechy přijímán, jako umělec československý a tuto skutečnost žádné hranice ani politická rozhodnutí nedokázala změnit.

***

Křest nového CD boxu Mekyho Žbirky

Určitě Vás bude zajímat, že ve čtvrtek 25.října pokřtil náš kamarád, sympatizant našeho fanklubu, ale i vyzrálá a populární hvězda československého popu Meky Žbirka svůj nový CD Box, který obsahuje veškerá alba, která doposud Meky Žbirka za svojí kariéru vydal. V boxu nechybí ani singl s úplně novou písničkou „Love Shines“, kterou Meky nahrál ve veleslavném londýnském studiu na Abbey Road. Právě promítnutím video klipu k této písni odstartoval Meky svůj křest, který byl vlastně dvojnásobný, protože ještě kromě boxu pokřtil i novou knížku, která o kariéře a životě Mekyho vyšla s názvem “Čo bolí to prebolí“. Meky nabídl také filmové záběry z jeho natáčení ve studiu Abbey Road s komentářem, který dokladoval jak si této možnosti váží a s jakou úctou a pokorou zde pracoval. Sám řekl: „Ukázali mi místo v rohu studia, kde vždy stavěli bicí Ringovi, když zde The Beatles nahrávali…a teď tu stojím já a nahrávám tady svoji skladbu“. Není žádným tajemstvím, že tuto možnost mu jako dárek k jeho šedesátinám zařídila jeho žena Katka. Křtu se také zúčastnily členky jeho sloveského fanklubu, které Mekymu k jeho kulatému výročí přivezli nádherný dort s fotografii a lahvinku vína s vlastní Žbirkovou etiketou. Ani náš klub nezůstal stranou a z rukou předsedy klubu Jiřího Svátka pževzal Miro Žbirka dárek našeho fanklubu, kde mezi jinými věcmi nechyběli fanziny našeho klubu vydané za poslední dva roky.

Že se náš dárek oslavnci líbil dokladovala Mekyho SMS zpráva s poděkováním. Zájem médií i veřejnosti byl obrovský a fanouškové, osobní přátelé Mekyho a novináři doslova zaplnili celý Bontonland. Závěr křtu patřil samozřejmě autogramiádě a focení s oslavencem. Meky také všechny pozval na svůj velký pražský koncert do O2 Areny 8. listopadu od 20:00 hodin. Miroslav Žbirka po celou dobu hýřil svým známým, suchým humorem a celková atmosféra křtu byla velmi upřímná, nenabubřelá a spontánní. Kdo nepřišel, určitě pochybyl.



***

Dne 23.10.2012 proběhla v pražském kině Světozor úspěšná premiéra filmu

GEORGE HARRISON - LIVING IN THE MATERIAL WORLD

Asi Vás nepřekvapím, že v zaplněném hledišti kina ze dvou třetin sedělo množství členů našeho fanklubu, pro které bylo uvedení tohoto dokumentárního díla Martina Scorseseho hezkým dárkem i připomínkou blížících se dušiček. Film překvapil svoji tříhodinovou délkou, která byla rozdělana na dvě části, přičemž první se věnovala Harrisonově postavení ve skupině The Beatles a druhá část byla zaměřena na jeho činnost a tvorbu po rozpadu The Beatles. Dokument představil Harrisona ze všech možných jeho zájmových i lidských stran tak, jak ho znali nejen jeho blízcí a známí, ale i veřejnost a jeho fandové. Potvrdil se tak názor, že George byl muž dvou povahových poloh. Z jedné strany velmi citlivý, hodný a chápající a z druhé strany byl velmi otevřeným a přímým kritikem toho, co se mu nelíbilo. Film také velmi dobře zachytil jeho duševní přeměnu a nutnou potřebu duchovního zázemí ve chvíli, kdy vlastně měl všechno co si přál z oblasti materiálního světa, který ho přestával naplňovat štěstím. Důvod k dalšímu životu a naplnění musel George hledat někde jinde, a Harrison si byl jist, že ví kde ho najde. Ti, co film viděli dříve na DVD mi snad potvrdí, že projekce v kině byla především díky kvalitnímu zvuku opravdu o 50% lepší, než doma. Už to, že celé tři hodiny udržel tento dokument diváky v napětí a pozornosti dotvrzuje, že byl opravdu vytvořen kvalitně. Pro zasvěcené i běžné diváky přinesl opravdu mnoho velmi zajímavých informací z jeho profesního i z osobního života.

Není tedy divu, že byl film navržen k ocenění a já jen z pozice beatlesáckého fandy musím všem doporučit jeho shlédnutí, protože určitě za to stojí, a poděkovat panu Scorsesemu za to, že ho vytvořil. Jiří Svátek, předseda FC The Beatles

***

V prosinci všichni pravověrní fandové The Beatles určitě vzpomenou 8.prosince 32 výročí úmrtí Johna Lennona. Učiní tak v předvečer 7.12.2012 tohoto výročí návštěvou akce 19.Setkání Beatlemaniaků v KD Říčany pořádané Celorepublikovým fanklubem The Beatles, nebo půjdou určitě večer 8.prosince někteří pražáci si připomenout výročí Johna na Kampu k Lennonově zdi, alespoň zapálením jedné svíčky. Rozhlasová Beatlemánie na Čro Vás srdečně zve na 9.12.2012 k poslechu speciálního vydání pořadu jen v duchu Lennonovy sólové tvorby. Nenechte si tedy 9.prosince od 20:04 hodin ujít na Čro Lennonovskou speciálku!

Stále Vás posloucháme, myslíme na Vás, často vzpomínáme ........chybíte nám tady !!

Český "fanklubák" má zas nějakou novinku od svých miláčků, aneb nová alba Paula McCartneyho a Ringo Starra jsou na trhu!

A takto desku přijal předseda našeho klubu, aneb mini-recenze pro Vás.

Jak bývá zavedeným zvykem U Paula McCartneyho, dříve oznámené datum jeho nové desky bylo dodrženo a album „Kisses On The Bottom“ se zaskvělo 6.února na pultech obchodů. Jako vždy se objevilo na různých typech nosičů s různým množstvím luxusního příslušenství. Základní hudební CD obsahuje 14 tracků. O dvě písničky navíc je na takzvané CD verzi „De Luxe“ a také na vinylové verzi, která vychází jako dvojalbum. Jeden ze dvou titulů navíc je skladba „Baby´s Request“, kterou však známe všichni již z řadového alba „Back To The Egg“ z roku 1979 a dlužno poznamenat, že se mě líbila v originálním aranžmá více. Zbývá dodat, že zatím lze standartní CD pořídit za 13 euro, 17 euro dále za provedení „De Luxe“ a 35 euro stojí vinylové provedení.

I když se jedná o řadové CD tohoto vele-pracovitého ex-beatla, přesto musíme říci, že se jedná u Paula o album nezvyklé a naprosto zvláštní, které v historii jeho předcházející tvorby se stává absolutní novinkou. Důvodů je hned několik. Ten hlavní je v autorské oblasti, neboť ze všech 14 skladeb na CD jsou pouze dvě složené Paulem a ostatní jsou McCartneyho coververze slavných a především velmi starých, amerických standartů z let 30 a 40. O to zajímavější je Paulův přístup k nim a jeho osobité zpracování. McCartney se autorsky tedy podepsal pod skladby „My Valentine“ a „Only Our Hearts“. Aniž bych tyto písničky nějak samostatně hodnotil, musím říci, že jejich hlavní pozitivum spočívá v dramaturgické sounáležitosti s ostatními skladbami celého alba. Tedy jsou napsány v duchu zvuku oněch 30 až 40 let a nijak z alba nevyčnívají, snad jen s připomínkou, že „My Valentine“ je v pravdě povedený song a úlohu pilotní písně alba si zcela zaslouží. Druhou, nezanedbatelnou zvláštností je skutečnost, že na celém CD je Paul doprovázen jinými hudebníky a sám pouze zpívá, což se v historii jeho kariéry dělo zcela vyjímečně.

Na adresu těch fanoušků co naříkají, že se Paul zpronevěřil stylu a své tvorbě musím říci, že tak činí ze zjevné nevědomosti a malé znalosti celkové scény populární hudby. Totiž to, že se slavní a schopní umělci povětšinou ve třetí třetině své kariéry takzvaně vrátí ke kořenům je zcela běžné a povětšinou jasné pochopení faktu, že hudba může být moderní, stará, nová, lehčí, či náročnější, ale v zásadě vždy bude jen hudba dobrá a špatná. A to právě ti schopní a posléze slavní pochopí a před krásou té původní kvalitní melodie se skloní. Tak například velmi podobná alba se stejnými i podobnými skladbami nahrál v roce 2004 Rod Stewart a šly doslova na dračku. Když si uvědomíte, že McCartney za zvuku této hudby doma vyrůstal, protože jeho otec doma tyto hity hrál na piano a připravoval pro svoji kapelu, tak Vám musí být jasné, proč toto album v kariéře McCartneyho vzniklo. „Kisses On The Bottom“se Vám může líbit i nelíbit, ale nezmění to fakt, že album je hluboce osobní, vyvěrající z Paulových vzpomínek na jeho dětství. Bylo by sobecké nepřipomenout, že si ku pomoci na svých autorských titulech Paul pozval víc, než osvědčená jména slavných přátel, jako kytaristu Erica Claptona, Stevieho Wondera, či jazzovou hvězdu českého původu Dianu Krall. Eric Clapton také ještě pomohl na skladbě „Get Yourself Another Fool“. CD bylo nahráno ve studiu Capitol v Los Angeles, New Yorku a Londýně po roce 2011. Jednotlivé skladby budeme posuzovat v podrobnější recenzi našeho fanzinu Beatlemánie č.1/2012. Mám li najít nějakou, alespoň pro mě zápornou maličkost, musím konstatovat, že celé album zní až příliš smutně a melancholicky, neboť některé skladby ve svých originálních verzích byly svižnější s daleko pozitivnějším nábojem, než mají Paulovy verze. Tedy po stránce interpretační dávám jedničku, ale po stránce aranžmá a celkového „feelingu“ převzatých skladeb bych dal 2-. Klasickým případem je „Bye Bye Blackbird“, kterou už známe z coververze Ringo Starra, který ji vydal na svém albu „Sentimental Journey“ v roce 1970, a já tvrdím, že byla nejlepší písničkou tohoto LP, tudíž jí slušela ona originální image, oproti Paulovské verzi, která je doslova pojednána v opačném rytmu, než originál. Kdyby Paul zvolil o něco víc písní veselejších a svižnějších byla by celková nálada alba vyrovnanější.

Teď už je ale čas na chválu a ocenění především vokální části skladeb, které Paul opravdu dobře zvládl, nikde se „nedusil“ a celé album odzpíval ve velké pohodě a nadhledu, což k takovýmto skladbám patří, aby jejich vyznění bylo poctivé a neztratily nic, ze svého původního kouzla.

Osobně mě potěšilo toto CD víc, než jeho předcházející řadovky a musím říci, že „Kisses On The Bottom“ se mi poslouchá hezky a Paulovi McCartneymu za tento počin děkuji. předseda FC The Beatles Jiří Svátek

A tuhle novinku už máte doma také ???

Nové a zatím poslední CD a DVD Ringo Starra: RINGO 2012

Podrobná recenze čeká klubáky opět v prvním čísle fanzinu Beatlemánie pro tento rok, zatím opět pár postřehů předsedy klubu v mini-recenzi pro Vás!

Na rozdíl od předcházející recenze o novém CD Paula McCartneyho, to s novým albem Ringo Starra budu mít jednoduší i kratší, protože ex-beatle Ringo se už jaksi za posledních 10 let zabydlel ve svých albech na jedné, jisté úrovni, která dnes už bohužel ničím nepřekvapí a snad taky nepohorší. Na tomto posledním CD se ještě navíc ve své nové tvorbě doslova „minimalizoval“, protože na celém albu nám nabídl pouhých 9 tracků.

Napřed ale pár základních dat o nové desce.Nové album Ringo Starra vydala společnost Hip-O/Ume 30. ledna 2012 s jednoduchým názvem „Ringo 2012“. Deska byla nahrána ve studiích v Los Angeles a mixována byla v Británii Ringo Starrem a Brucem Sugarem. Podrobný přehled skladeb a jejich rozbor najdou členové fanklubu v prvním čísle Beatlemánie pro rok 2012.Stejně jako v předcházejících albech je deska nejen dobře sejmuta, ale hlavně dobře zahrána osvědčenými muzikanty, rockovými veterány, (Richard Page, Van Dyke Parks, Kenny Wayne Shepherd, Dave Stewart, Bruce Sugar, Benmont Tench, Joe Walsh, Don Was, Edgar Winter), kterými se Ringo obklopuje už léta na svých turné i deskách.

Nehloubavá deska plná Ringova image „Peace And Love“ svými texty podporuje pozitivní náladu písniček i desky jako celku. Bohužel už léta se na těchto CD marně hledá vyložený hit, či nějaká větší zajímavost. Když vezmete v úvahu, že v pouhých devíti titulech je zahrnuta už jednou vydaná písnička „Step Lightly“, můžete si myslet, že ze zcela přirozeného stavu a Ringova věku dochází k postupnému vyhasínání a rozmělňování již použitých nápadů. Mám Ringo Starra rád, ale přiznávám, že jeho sólové desky zařazuji do své diskotéky víceméně ze sběratelských a klubových důvodů. Zcela jednoznačně nejlépe na desce zní otvíráček alba „Anthem“ v soundu starého poctivého bigbítu. Také se domnívám, že nostalgického vzpomínání na Ringův rodný Liverpool už bylo jaksi příliš (CD Liverpool 8 r.2008, CD Y Not – „Other Side Of Liverpool“ r.2010, CD Ringo 201 –„In Liverpool“). Když vzpomenu na Ringovo „fo-pa“ při ukončení jeho nedávného pražského koncertu, vkrádá se mi do hlavy známé rčení o tom, že velké umění je odejít ze scény včas. Držím se zkušenosti, že jen pravý přítel a kamarád dokáže říci svému protějšku bez pochlebování, „co je shnilého ve státě Dánském“, ale asi bude lepší věřit, že v budoucnu nás přece jenom ještě Ringo něčím příjemným, či zajímavým překvapí. Moc bych si to přál…